Historie

Arnošt Emanuel hrabě Silva Tarouca získal průhonické panství sňatkem v roce 1885 a začal podle svých představ tvořit Průhonický park. Za předlohu mu sloužil park v Čechách pod Kosířem, především však proslulý park knížete Pückler-Muskau na Nise v Horní Lužici. Průhonický park byl založen v době, kdy krajinářský styl dosáhl již svého vrcholu a kdy anglické parky v Evropě byly obohacovány rostlinami cizokrajného původu.

„Poprvé spatřil jsem Průhonice z jara 1885 a již tehdy zamiloval jsem si tato místa, jež zdála se mi býti předurčena přírodou k založení parku… Tím bylo rozhodnuto, že průhonický park jest hotovou věcí a od té doby nebylo poraženo jediného stromu, který bych sám k tomu neručil, nebyl vsazen jediný strom, jediný keř ani bylina, jež bych sám nevybral… ani cesta založena, jíž jsem nevyznačil.“ 

A. E. Silva-Tarouca, 1926

---

Při zakládání parku bylo využito původních zalesněných částí a jejich vzrostlých dřevin, které tvořily kostru novým výsadbám. Tak zůstaly zachovány některé přirozené partie, někde byly ponechané dřeviny použity pro stínění či ochranu nových výsadeb. Základem okrajových plášťů se staly původní porosty zahuštěné výsadbou nových druhů, zejména smrků a douglasek, aby tvořily kulisu nejen pohledovou, ale i ochranu proti větru.  Zajímavé mladé stromy ve vnitřních  porostech byly uvolněny a postupně přetvářeny v cenné solitéry.

Charakteristické je volné uspořádání parkových ploch. Porosty dřevin, skupiny stromů a keřů se střídají s volnými lučními plochami, s rybníky, potoky a jejich slepými rameny. Stavebním kamenem kompozice jsou mistrně volené průhledy. Bývají ukončeny dominantou, kterou v prvé části parku tvoří nejčastěji zámek, ve druhé pak skupiny porostů. Osou celého území se stal potok Botič. Na něm a jeho přítocích vyrostly jezy, přepady a slepá ramena. Tyto úpravy spolu s rybníky Podzámeckým, Labeškou a Bořínem výrazně změnily tvář krajiny a zlepšily i místní klimatické podmínky.

Cesty, tvořící v parku hustou síť, jsou vedeny v přirozených křivkách, sledují tvary terénu a zpřístupňují partie a výhledy řešené s vytříbeným vkusem a umem. Seskupení dřevin je voleno tak, aby v pozorovateli zanechalo neopakovatelný dojem.  K tomu se využívá různých dřevin umožňujících odstupňování popředí, kulis a pozadí.

Dovedně je využita proměnlivost dřevin v různých ročních obdobích především po stránce barevnosti – při rašení, kvetení či podzimním zbarvování listů. Nesetkáváme se s pravidelnými geometrickými tvary, výjimku tvoří pouze pravidelně řešená část Velkého nádvoří. Průhonický park je vrcholným krajinářským dílem světového významu. Ojedinělým způsobem v něm bylo využito původních dřevin domácích v kombinaci s introdukovanými cizokrajnými dřevinami. Pro mnohé z nich se staly Průhonice vstupní branou do Čech či do Evropy vůbec.

Více informací o historii parku a zámku naleznete v publikacích v prodejně vstupenek u zámku.